Vysněná

30. května 2017 v 21:03 | Marvin |  Proud myšlenek
Sedím tu na posteli.
Kolem mě je nepořádek.
Ve mě je taky nepořádek.

Učím se matematiku, ze které mám opravný zápočet. Nebaví mě to.
Ale nevzdávám to. Bojuju. Pořád. Denně do noci. A další den znova.

Proč?

Protože cesta vede přes zvládnutí matiky.

Nemusela bych být na VŠ. Nemusela bych se učit. Mohla bych žít teď hned a nečekat a těšit se, až na srpen, kdy budu mít nějaký volný čas jen pro sebe a svůj život.

Jen pracuji a učím se.

Ale já chci dodělat VŠ.
Být Bc, abych mohla dělat zkoušky daňového poradce.
Za 15 čistého, co vydělávám teď nebudu pracovat do konce života vezmu-li do úvahy všechny ty desítky hodin přesčas.
Chci být finančně nezávislá a moci si dovolit byt (a hypotéku).

A celá cesta k mému vysněnému bytu a chatě se zahradou a velké knihovně vede přes zvládnutí nejbližší překážky, kteroou je matematika.
 

Začínám vědět, co chci. Možná.

8. ledna 2017 v 10:27 | Marvin |  Proud myšlenek
Piju svoje ranní kafe a místo toho, abych se zase zapojila do učícího se procesu, píšu tenhle článek.
Pořád si říkám, že odpoledne budu mít na učení dost času. Celé odpoledne.
Ale vlastně vím, že pro mě je každá hodina dobrá.

Tak snad do oběda přepíšu alespoń zápis z matiky. Kterej je v hroznym stavu, protože vůbec nestíhám ... nic.

Psala jsem Chybě č.2, že chci mít konečně letos sex. A ním. Že chci začít být normální.
Nechci to jen letos. Chci to brzo.

Nejlíp v Únoru chci někam jet.
Protože Únor je fajn měsíc.
Je po kvartálním DPH, po zkouškovým a zároven před narozeninama a podáváním přiznání daní z příjmů.
V Únoru by to šlo.
Jenže se to nestane. I když je to pro mě tak důležitý. Takže i na svoje 24. narozeniny budu moct říct, že jsem měla sex jednou v životě.

Jak si mám přijít jako člověk...a ne jako naprostej šílenec, kterej se na život vůbec nehodí a jen se tak plácá?

Byl u mě v posteli.

27. prosince 2016 v 21:05 | Marvin |  Proud myšlenek
Zhruba před 15 minutami ode měl odjel.
Ještě ho cítím.
Jeho vůni.
A chloupky na pažích.
A teplo jeho hrudi. A vůni potu.
Měla jsem ve své posteli muže.
Jedinýho muže, kterýho chci.
Muže kterýho hrozně moc miluju.
Je to divné. Nemůžu moc myslet.
Chci brečet. Chci analyzovat svoje pocity.
Chci se topit v sebelítosti. Být tak sto let sama.
A chci ho zpátky. Chci ho mít vedle sebe napořád.
Vypadala jsem horzně, nebyla jsem namalovaná.
Na sobě jsem měla antisexy overal. A na krku šátek s medvídkama.
A on byl jako vždycky k sežrání.
A stydlivej.
Chce mě? Proč by to jinak dělal?
A pak skončil film a on se prostě zvedl a byl pryč.
A teď jsem sama. Kdoví kdy ho uvidím.
Kdoví, jestli budeme spolu.
Někdy v budoucnu? A vydržíme to?
Tak moc ho potřebuju, že mě to ničí.
Příští rok by se mi měl přestěhovat do Brna.
A všechno by mělo být v pořádku.
Jenže co do té doby? Vydržet to.
Milovat ho.
Doufat.
Čekat.
 


Pokus zase žít bez autopilota.

3. října 2016 v 5:56 | Marvin |  Deníček
Neděle: 21:45
Na posteli mám neuvěřitelný nepořádek. Roházené zvýrazńovače, pravítko, tužky a propisky a papíry...Takový normální školní nepořádek.

V sobotu jsem měla první školní den. První den na vysoké škole, po roce zase sedět v lavici. Bylo to...náročné, ale fajn. Byla jsem zase "doma", ve svém prostřední. Na akademické půdě. S jinýmy, novými lidm. Vypadla jsem z domu, jela daleko... a to mi hodně prospělo.

Jinak už někdy šílím.

Tak moc potřebuju žít, že mám někdy takové myšlenky, které naprosto neodpovídají mým morálním zásadám. Kdyby mě nějaký kluk pozval do kina, šla bych. Kdyby mě nějaký kluk políbil, nechala bych ho. Kdyby mě obejmul, tak bych prostě zabořila obličej do jeho hrudi.

Ač jsem zadaná.

Jo, žádný kluk to neudělá. Ani omylem nikdo takový není. Ale stejně.

Proto jsem za školu ráda a vděčná. Ano, je to jen pár sobot, ale já potřebují žít. Potřebuju víc, než jen práci a úklid doma. A jen to jsem měla předchozí rok. Pořád ti samí lidé (i když ty v práci mám ráda), pořád ty samé problémy. Člověk neuvěřitelně snadno zapadne do vyjetého řádu a jede na autopilota. Dělá co musí, dělá co se od něj očekává. Žije, ale nežije.

Pustím se na 100 procent do učení hned od začátku. Potřebuju vypnout a učení mě vypíná. Víte vždycky jsem měla hodně problémů a vždycky jsem se hodně učila, abych neskončila na psychiatrii. Zní to možná divně, ale když se učím, na nic jinýho nemyslím. Soustředím se a jsem ve své bublibně. Kde není okolní svět, jen to učení.

To samé mám i u knížek. A možná to nikdo nechápe, ale je to tak.

A když ta škola nevyjde? No... mrzelo by mě to, to jo. Ale dám do toho maximum.

Rande s přítelem po půl roce.

28. srpna 2016 v 14:16 | Marvin
1:10
Probouzíte se, uvědomujete si že se vám váš přítel neozval od 7:58 předchozího dne. Proto kontorolujete mobil a facebook. Bohužel vám nepřišla žádná zpráva. Jen je váš přítel zrovna teď online. Zřejmě tedy žije. Takže vy můžete jít znova spát.

8:00
Probouzíte se tentokrát s předtuchou, že opět nic nevyjde. Podle několikaletých zkušeností víte, že dřív jak před obědem váš přítel nevstane. Proto je jasné, že ze slibovaného výletu může být nanejvýš pár hodin. Nemáte ani snahu jít si umýt vlasy, proto si raději uděláte kafe a snídani.

9:30
Protože jste řádně naivní žena, raději se trochu namalujete, kdyby vás váš přítel chtěl překvapit a přijet bez předchozí domluvy. Zkrášlování se věnujete hodinu. Každou minutu aktualizujete facebook a máte druhé kafe.

10:00
Říkate si jak jste naivní, ale přesto jdete poctivě dělat dřepy. Protože pro něj chcete mít pěkné tělo a zadek. Pro člověka který pro vás zřejmě nedělá vůbec nic.

11:00
Už jste ztratila nervy. Kašlete na to, že jste si udělala čerstvou manikúru a jdete uklízet. Po úklidu si dáváte další kafe. Při tom si všimete, že váš přítel konečně vstal. Ne, nenapsal vám, ale byl na facebooku aktivní.

11:40
Konečně se vám váš přítel ozval. Zřejmě včera přehnal pití alkoholu na rodinné oslavě. Jistě. Nikdy nebral zodpovědně schůzku s vámi, takže mu nějak nezáleží na stavu v jakém nebo na tom, že se s vámi stejně zatím na ničem nedomlvil.

12:00
U oběda se pořádně najít. Stejně si nemyslíte, že by bylo něco z výletu a nedejbože trval tak dlouho abyste měla hlad.

12:20
Váš přítel s vámi přestal komunikovat. Na žádném výletu se nejenomže nedomluvil, ale ani se o něm nezmínil.

13:00
Víte, že výlet nebude stát za nic, pokud vůbec proběhne. O tom pochybujete. Nemáte už vůbec náladu na to vašeho přítele vidět.

14:00
Čas trávíte koukáním z okna, pozorováním aut a přehráváním depresivních písniček. Nemáte tušení o tom, co dělá váš přítel. Jen víte, že na vás váš přítel nemyslí ani trochu. Vy naopak myslíte na to, že zřejmě už brzo nebudete žádného přítele mít.
V ruce máte odličovací tamponek, který když ho použijete a smyjete ze sebe líčení, bude znamenat definitivní konec dnešního výletu. A ještě něco jiného?

14:20
Smýváte ze sebe obličej. Děláte si další kafe a jdete si do postele číst Cizinku. Vypínáte notebook a přestáváte kontrolovat facebook. Mobil necháváte ve vzdálenosti, abyste na něj z postele nedosáhla. A sílu vylézt z postele nemáte.

Další články


Kam dál